Mandalová záplava « Kalendář síly

Mandalová záplava

Rok 2015 jsem zasvětila mandalám. Kromě klasického barevného diáře jsem vydala i omalovánku. Černobílou verzi diáře určenou k vymalování. Od začátku jsem počítala spíše s masivním rozdáváním diářů do alternativních škol a školek. To se také stalo. Rozdali jsme přes 1200 ks s prosbou o pár fotek z tvorby. Reakce byly velmi pozitivní a vděčné. Až na jednu. Jak jsme narazili u „katolických“ rodičů popisuji níže :-).

Waldorfské školy

Velká odběratelská základna. Fotky mi poslali z Českých Budějovic a Prahy 4.

Montessory vlna

Účastnila se Vlašim, Jablonec nad Nisou a Týnec nad Sázavou. Vlašimská učitelka mi napsala krásnou zprávu: Příjemný den Květo, chtěla bych Vám poděkovat za krásný dárek pro žáky Montessori tříd v podobě diářů. Od začátku kalendářního roku ho využíváme při zapisování akcí a úkolů, které nás ještě čekají. Výborně se hodil při projektu „Znamení zvěrokruhu a mé datum narození“.

Především nám diář pomáhá při uvolnování ruky a procvičování klidu, ticha a soustředění. Vybarvování podle vlastních představ baví i ty největší neposedy z mých 16 prvňáčků. Ještě jednou děkujeme a posíláme několik fotografií.

Jablonecká škola si vzala k srdci mou prosbu a poslala četné fotky z akce. Děkuji.

Alternativní kluby a školičky

Vyklubalo se i pár škol-neškol. Například 123 Move studio, školička Činelky a Toulcův Dvůr. I Oni potěšili fotem.

Katolický odpor ve studeném Semilsku

Jedna má známá Eliška se mě zeptala, proč nabízím diáře jen do alternativních škol? Vždyť „jde přeci o děti“, a že ta jejich škola je skvělá a ředitelka alternativám nakloněná. Nechala jsem se „ukecat“ a nechápala jsem, proč nemám dobrý pocit z toho, že posílám 200 ks diářů kamsi na studený sever. Ředitelka záhy volala a byla úžasná, vděčná a poslala nádherné a nápadité fotky z tvorby… Prostě pecka. Tak proč jsem byla na začátku tak „zabržděná“? Za dva týdny to bylo jasné.

Paní ředitelka školy mi napsala, že nečekala proti této technice tak negativní reakce věřících rodičů (jsou silně religiózní obec). Pozitivní názory na mandaly nebyly akceptovány. Rodiče jsou prý ovlivněni jakýmsi místním farářem. Přiložila článek, kterým někteří z nich argumentovali. Část cituji:

„…Propagace mandaly je dnes velmi masivní a často se nevyhne ani křesťanským kruhům. Její skutečné používání je však přímo v rozporu s křesťanskou vírou. Zvláště nebezpečné a bolestné je uvádění dětí do této praxe pod rouškou tvořivosti, obrazotvornosti, estetiky nebo terapie. Ve skutečnosti však používání mandal nekončí u barevného obrázku, ale otevírá duchovnímu zlu. Vytváření obrazů božstev a identifikování se s nimi je a zůstane pro křesťana hříchem modlářství…“ (římskokatolický Řád karmelitánů)

Představuji si, že to vypadá asi nějak takhle 🙂

Po pár týdnech paní ředitelka znovu napsala, že diáře většina žáků bez problémů používá, ale menší část dětí je z nich na základě „varování“ rodičů vyděšená. Na schůzce s rodiči pak byla informovaná, že někteří rodiče nesouhlasí především s autorčinou (tj. mojí) praxí atd. Už delší dobu vím, že moje práce (a asi i já) polarizuje lidi. Někteří mi fandí a někomu to, co dělám prostě vadí. Já to považuji za „známku kvality“ a trochu se tím bavím. Mě osobně nikdo z rozlícených věřících nic nenapsal. Škoda…

To, co se stalo, byla v podstatě ODPOVĚĎ na otázku Elišky, proč jsem mandaly nabízela původně jen do alternativních škol (Waldorf, Montessori apod.). Alternativní školy byly mou (z části nevědomou) volbou proto, že pro alternativní školu se rozhodnou ALTERNATIVNÍ RODIČE!!! A ti s mandalami a podobnými vylomeninami, co dělám, nemívají problém. Rodič-dítě-škola je trojúhelník a na každé složce tohoto systému velmi záleží. Pro mě je to cenná zkušenost a poučení. Výzva věřit svým pocitům a držet se původního (teď už zcela vědomého) plánu podporovat ideálně mě podobné alternativce nedogmatiky neboli další kulturní kreativce dnešní doby :-).

Děti to milují…

Jeden nadšený chlapeček si mandaly tak zamiloval, že vymaloval snad tři černobílé diáře za sebou. Nemohl se od toho odtrhnout. Jeho sourozencům stačil prý každému jeden.

Aniž by viděl barevnou předlohu, naladil se a mandalu sebevědomí a komunikace vykreslil podobně jako je v malovaném diáři. Z toho usuzuji, že občas se vyskytne na této planetě jedinec, který aspoň něco vidí podobně jako já. A to je úleva jak hrom, přátelé.

Další mandaly vynikaly často svou duhovostí. No není to krása? Řekla bych, že mě předčil a překonal. A to je ještě větší úleva. Mládí vpřed!

Dospělí to taky milují…

I dospělí se zúčastnili. Cením si toho a přikládám obrázky od jedné ženy, která sdílela podobu svého diáře.

Můj absolutní vítěz v mandaloidní soutěži

Při pohledu na tuto mandalu, se ve mě ozývá moje kaligraficko-bojovnická minulost. Grrr. Je prostě božská. Autor mě neznámý. Věk odhaduji pod 5 let nebo nad 95 let. Bo jen dítě a mudrc dokáží s takovou lehkostí to, co je na obrázku. My všichni mezi tím (hlavně já) jen „dřeme“ a výsledkem občas „děsíme“ spořádané občany.